Historie

Skogkatt neboli lesní kočka se vyskytuje už po staletí. Příběhů o nich je mnoho a jsou zmiňovány v literatuře již v dávných časech. Ve staroislandské literatuře najdeme zajímavou knihu, která poskytuje cenné odkazy na existenci impozantních a silných koček – snad předků norské lesní? Jsou to písně Edda. Tato sbírka obsahuje třicet písňových textů s tematikou skandinávské mytologie. Mnohé z písní dokumentovaných v rukopise prokazatelně pocházejí z vikingského období přetrvávajícího až do 11. století a obsahují prvky, které by skutečně mohly odkazovat na předky norské lesní: popisují velké kočky s huňatými ocasy a vysokýma nohama. Několikrát se objevuje i zmínka o vysloveně velkých a silných drápech. Vikingové zřejmě chovali tyto impozantní čtvernožce ve velké úctě. Kdo se odvážil takovou kočku usmrtit, musel platit vysoké výkupné. Bílým kočkám byla navíc přičítána čarovná síla.
Zda se někdy podaří objasnit jejich původ je ovšem více než sporné. Při pátrání po původu norských lesních koček nám totiž fenotyp moc nepomůže; teoreticky by se pod vlivem subarktického klimatu proměnila každá domácí kočka. Studené zimy způsobují, že jsou kočky časem těžší, větší a odolnější. I odolná struktura srsti je přímým důsledkem klimatických vlivů. Předpokládá se, že původně ve Skandinávii neexistovaly žádné místní divoké kočky. To tedy znamená, že předkové norských lesních koček se museli dostat do norských lesů s pomocí člověka. Původ těchto koček se snaží vysvětlit několik různých teorií:
Vikingové přivezli na svých lodích do Skandinávie skotské divoké kočky. Některá zvířata utekla a založila divokou populaci. Některé další teorie původu norských koček:

Norky jsou potomky zdivočelých domácích koček, které se spářily se skotskými divokými kočkami dovezenými Vikingy
Norsk Skogkat pochází od tureckých angor dovezených do Skandinávie v 16. století, které se zkřížily s potomky skotských divokých koček
Zdivočelé čistokrevné angory se přizpůsobily drsnému klimatu a vytvořily základnu populace norských lesních
Za vznik norského lesního plemene jsou zodpovědné ruské dlouhosrsté kočky (srovnatelné se sibiřskou lesní kočkou), dovezené do Norska na lodích
Norské lesní kočky jsou potomky zdivočelých domácích koček

Šlechtění norských lesních koček v Norsku začalo až v roce 1934, ale až do roku 1938 nikdo nemyslel na tyto kočky jako na samostatné zvláštní plemeno V roce 1938 byla v Oslu poprvé norská lesní kočka vystavována. Velmi zaujala posuzovatele a to i z Dánska a Německa. Druhá světová válka však na dlouhou dobu přerušila snahu o zachování tohoto norského národního plemene, až později v padesátých a šedesátých letech.byla myšlenka znovu obnovena
V roce 1963 byla založena National Association of Pedigree Cats a uznání norských lesních koček bylo otázkou cti pro jejího prvního prezidenta Carl-Frederika Nordaneho. Kmotrem prvního standardu tohoto plemene a kocourem, který položil základní kámen budoucího chovu, byl kocour jménem Pans Trul. Pozvolna se skupina zapálených chovatelů zvětšovala. Kočky dostali rodokmen jako experimentální chov a v roce 1976 bylo v Norsku registrováno okolo 100 koček. V tom samém roce byla norská lesní provizorně uznána na výročním zasedání FIFE ve Wiesbadenu. O rok později, na generálním zasedání FIFE v Paříži, Carl-Frederik Noldane a Arvid Engh předvedli mnoho fotomateriálu a dokumentaci rodokmenů, ukazující tři generace norských lesních koček a dosáhli tak mezinárodního uznání tohoto plemene. O této události referovala norská televize i tisk jako o hlavní zprávě dne.
Po mezinárodním uznání se norské lesní kočky začaly šířit do světa. První dvě kočky byly vyvezeny do Švédska a do USA byly dovezeny v roce 1979. Perlička – toto plemeno je v Norsku registrováno ministerstvem obchodu jako vývozní komodita. Norské lesní kočky jsou často nejpočetněji zastoupeným plemenem na skandinávských výstavách, ale postupně se toto plemeno stalo populární po celém světě.